Venkovní koupaliště u krytého bazénu?


 

Kde?? To je přece hloupost.

Tak toto byla má reakce na první zmínku o tom, že se ve volebním programu Sdružení nezávislých kandidátů objevil návrh na zbudování otevřeného koupaliště v parku u krytého bazénu. Takový nesmysl přece nemůže projít.

A přestal jsem to brát vážně.

Avšak jaké bylo mé zděšení, když jsem se dozvěděl, že Zastupitelstvo města dne 12. března skutečně schválilo investiční záměr vybudovat v tomto omezeném prostoru otevřené koupaliště. Zděšení pak vystřídala mírná hysterie, jejíž důvod spočívá v tom, že v současné době rekonstruuji pro bydlení rodičů mé manželky starší vilku v ulici U Teplárny. Tento domek má výhled ze dvou stran směrován do zmíněného parku, přičemž schválený situační návrh koupaliště je vytvořen tak, že plot koupaliště je z obou stran vzdálen zhruba deset metrů od oken a okraj hlavního bazénu je vzdálen maximálně 15 metrů od objektu. Náš domek se tak stává integrální součástí koupaliště a můj tchán ve svých 82 letech nejstarším třebovským plavčíkem. Neplaceným a nedobrovolným.

Nicméně účelem tohoto článku není pobavit škodolibé čtenáře, což už se jistě povedlo. Účelem je přinést pokud možno objektivní argumenty proti tomuto záměru a přesvědčit podstatnou část veřejnosti i našich zastupitelů o jeho vadách.

Jaké jsou tedy ona pro a proti, která vedla k zavržení protinávrhu na obnovení koupaliště v Křivoliku a vybudování jeho náhražky u krytého bazénu?

 

Začněme těmi PRO. Jsou jimi ekonomická výhodnost projektu plynoucí z blízkosti krytého bazénu a ze samotné velikosti koupaliště – nižší investice a nižší provozní náklady. Dále prý bude dostupné pro maminky s dětmi.

Další objektivní klady skutečně nenacházím. Buď je nevidím, nebo neexistují.

 

Argumentů PROTI je podstatně víc.

Prvním v řadě je ten, že vybraný prostor je pro vybudování areálu koupaliště pro město se 17000 obyvateli příliš malý. Kdo z Vás navštívil například koupaliště v Ústí nad Orlicí, ví, že tamní areál je několikanásobně větší a jen vlastní ústecký bazén by se do určeného místa v České Třebové i po vykácení stromů vešel jen stěží. Přitom i v Ústí bývá v létě doslova hlava na hlavě.

Druhým argumentem je naprosto nevhodné urbanistické řešení. Takovýto areál má sloužit především k rekreaci a a odpočinku obyvatel. Těžko si však představit příjemné relaxování v plavkách na dece na plácku mezi hlavním silničním průtahem městem, průmyslovým areálem a frekventovanou železniční tratí, a navíc přímo pod okny rodinných domků. Navozuje to představu slunného odpoledne stráveného ve stísněném výběhu zoologické zahrady.

Dalším nepříjemným aspektem jsou pravděpodobné stížnosti místních obyvatel na hluk způsobený provozem koupaliště. Nutno vzíti v potaz, že se koupaliště provozuje v létě, kdy jsou všechna okna dokořán a před tímto hlukem není kam utéci. V Ústí je první obytný objekt vzdálen odhadem šedesát metrů od bazénu, a další obytné objekty se nacházejí až za hranicí kruhu o průměru 200 metrů, a i tam se již řešily problémy s hlukem. Na území podobné velikosti se však v České Třebové nachází zhruba 30 trvale obývaných objektů, vesměs rodinných domků!

Čtvrtým problémem jsou omezené parkovací možnosti a pravděpodobné zhoršení již nyní nevyhovující a kritizované dopravní obslužnosti ulice Vily kvůli nedisciplinovaně parkujícím návštěvníkům krytého bazénu. Dalšími zápory jsou likvidace parkové zóny ve středu města, a dále přerušení spojnice mezi Lhotkou a středem města, která je hojně využívána pěšími i cyklisty. Zatímco jiná města podporují budování stezek pro pěší a cyklisty mimo hlavní dopravní tahy, my ji naopak zrušíme a budeme chodit a jezdit po frekventované „čtrnáctce“.

Snad ale hlavním a nejzávažnějším nedostatkem předloženého řešení je rezignace na možnost vybudovat skutečně krásný rekreační areál v Křivolíku. Přitom mnozí z nás si ještě dobře pamatují, jak nám jej dříve obyvatelé okolních měst a obcí záviděli. Podle řady Třebováků se jednalo o zdaleka nejhezčí koupaliště v kraji. Až do poměrně nedávné doby se alespoň deklarovala snaha toto koupaliště v budoucnu obnovit. Například v zápise z jednání na Městském úřadě ČT ze dne 2.10.1997 se konstatuje, že „lokalita stávajícího koupaliště je přímo předurčena pro sportovní areál (jižní svah a půvabné údolí)“, naopak oprava krytého bazénu „neznamená zřízení jakéhokoli akvaparku v této lokalitě“... Současné městské zastupitelstvo však svým přijatým investičním záměrem tyto snahy a již existující studie a záměry zcela popírá a raději v Křivoliku postaví krytou ledovou plochu (druhý investiční záměr). Tím kapitolu křivolického koupaliště definitivně uzavře a zmaří tuto možnost i pro další generace.

Přitom pro výstavbu zimního stadionu se z projednávaných variant nabízela například lokalita likvidované teplárny podniku Primona, a.s. Zde ale zastupitelstvo projevilo nečekanou míru vcítění do kůže zdejších obyvatel, neboť „umělé kluziště i stadión jsou zdrojem hluku“ a chce tak „předejít konfliktům“ (ČT zpravodaj). Tento argument postačuje k tomu, aby se stavba odsunula na kraj města do Křivolíku a tím toto údolí navždy znehodnotila. Je těžko pochopitelné, že našim zastupitelům vadí hluk provozu krytého zimního stadionu umístěného uprostřed průmyslového areálu, kde široko daleko nikdo nebydlí, ale již jim nevadí hluk letního koupaliště zbudovaného přímo pod otevřenými okny rodinných domků. Těch sto až dvě stě dovádějících lidiček se může jít koupat jinam, ale obyvatelé těchto domů tuto možnost volby nemají. Ti se mohou jedině odstěhovat, pokud ovšem mají kam.

 

Argumentů by bylo jistě více, ale převážně vyplývají ze srovnání prostorových dispozic i rekreačních potenciálů obou areálů. Asi jediný důvod pro stavbu koupaliště u krytého bazénu je ekonomický a nestojí na tak úplně pevných nohách. Za řádově patnáct milionů korun Česká Třebová získá miniaturní koupaliště umístěné ve středu města, které koupajícím se mnoho radostí neposkytne, ale přitom velmi znepříjemní život v okolní zástavbě a znemožní vybudování pěší a cyklistické stezky mezi středem města a Lhotkou. Nebylo by lepší tyto nemalé prostředky investovat do rekonstrukce koupaliště v Křivolíku s tím, že přece nemusíme hned budovat aquapark s tobogánem a tenisovými kurty? Vybudujme alespoň přírodní koupaliště s minimálním zázemím a stříhaným trávníkem, a postupně jej dle možností zvelebujme a rozšiřujme!

Chtěl bych tímto apelovat na naše zastupitele, aby k tomuto bodu otevřeli širší diskusi a znovu zvážili své možná trochu ukvapeně přijaté rozhodnutí. Vždyť to, jak bude Česká Třebová v budoucnosti vypadat, záleží především na nich!

 

Vladimír Marek, 2003

 

Autor článku je členem přípravného výboru „Sdruženi za českotřebovské koupaliště“, které si klade za cíl být platným partnerem místního zastupitelstva v jednáních o řešení tohoto problému.