Patologické hráčství a gamblerství

Gamblerství sice ještě není závislost, ale se závislostí už má mnohé společného. A často vede k patologickému hráčství.
Někteří lidé v touze po výhře ztrácejí schopnost
seberegulace. Hráči plně vtaženi do herní atmosféry nejsou schopni objektivně posoudit svou situaci a hodnotu vsazených peněz. V euforii mění své chovaní a nejsou schopni objektivně uvažovat. Není výjimkou, že si hráč možnost prohry vůbec nepřipouští, často si také myslí, že dokáže přístroj obelstít a vyhrát. Díky výhře dochází ke změnám v hodnotovém systému a vše ostatní kromě hry ztrácí smysl. Lidé se díky hraní mnohdy dostanou do různých rodinných či pracovních problémů a mohou tím negativně ovlivnit i své blízké
Odborná literatura uvádí více označení pro problémové formy hraní. Od nadměrného hraní přes nezodpovědné a škodlivé hraní, až po závislost na hazardní hře a patologické hráčství. Tato rozdělení se vzájemně překrývají a odrážejí míru problému spojených s hazardním hraním a ukazují stupeň rozvoje závislosti
Problémové hraní definovali Neal et al. (2005) jako hraní, které se vyznačuje potížemi s omezením času a peněz utracených hraním, což vede k rozvoji nepříznivých důsledků pro hráče, další osoby a pro společnost. Problémový hráč hraje nadměrně, má poruchu kontroly svého hráčského chování a zažívá negativní důsledky z toho vyplývající (vážné finanční problémy a ztráty v oblasti tělesného, duševního a sociálního zdraví); ve svém chování pokračuje navzdory těmto důsledkům. Negativní důsledky prožívá také rodina hazardního hráče, jeho sociální okolí a komunita. Problémové hraní je možno podle závažnosti rozdělit na mírné, středně závažné a těžké, pro posledně jmenované se také používá termín patologické hráčství
Patologické hraní je porucha podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MNK-10) zařazená do skupiny nutkavých a impulzivních poruch pod dg. F63.0. Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství‚ které dominují v životě jedince na úkor sociálních‚ materiálních a rodinných hodnot.
Patologický hráč lze poznat podle těchto 4 kritérií (Nešpor, 2006, s. 12):
• „Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.
• Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život.
• Jedinec popisuje silné puzení k hazardní hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen odolat silou vůle hazardní hře.
• Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hazardního hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.“
Psychiatrická asociace (DSMIV) určuje patologické hráče podle následujících kritérií
1. Zaujetí hráčstvím (např. snaha o znovuprožití minulých hráčských zkušeností, následků hazardu nebo plánování nového hazardu či přemýšlení o způsobech, jak získat peníze na hraní).
2. Potřeba hrát se stále vyššími částkami peněz.
3. Opakované neúspěšné snahy kontrolovat, přerušit nebo se vzdát hraní. 4. Neklid nebo podrážděnost při pokusu přerušit nebo vzdát se hraní. 5. Hraní jako způsob útěku od problémů nebo snaha zbavit se dysforické nálady, např. pocitu bezmoci, viny, úzkosti, deprese.
6. Po prohře peněz ve hře se často další den vrací, aby je znovu získal („hon“ za penězi). 7. Lže členům rodiny, terapeutům nebo jiným, aby zastřel rozsah svého hráčství. 8. Páchá nelegální činy jako padělání, podvody, krádeže nebo zpronevěry, aby získal peníze na financování hráčství.
9. Hráčstvím ohrozil nebo ztratil významné přátele, práci nebo příležitost ke vzdělání a kariéře.
10. Spoléhá na jiné, že poskytnou peníze a napraví špatnou finanční situaci způsobenou hráčstvím.
Problémové hráčství bývá většinou definováno splněním minimálně 3 kritérií a patologické minimálně 5 kritérii. Je tedy velmi těžké přesně odhadnout, kdy už je problémové hráčství patologické, a proto se tyto termíny používají ve shodném významu.
 
Prevence a léčba patologického hraní:

V České republice v současně době není žádný program, který by působil preventivně proti vzniku patologického hráčství. V pilotní fázi je specifický preventivní projekt Společnosti Podané ruce, zaměřený na prevenci problémového hráčství mezi žáky základních a středních škol. V ČR se nachází 10-20 poradenských a léčebných zařízení, která se zabývají pomocí problémovým hráčům a jejich okolí. (Mravčík, 2015).
 
Kriminalita sekundárně související s hraním hazardních her:

Trestné činy páchané hráči označujeme jako sekundární kriminalitu. Zde je ale složité odlišit, které trestné činy byly spáchány v souvislosti přímo s hraním a které měly hraní jako jednu z příčin. Dále je sekundární kriminalita spojena se systémovou kriminalitou typu lichvářství, pašování drog a organizování prostituce. S ekonomickou kriminalitou jako je například korupce a praní špinavých peněz (Ferentzy, 2009).
Údaje o přesném počtu sekundární kriminality nejsou systematicky evidovány, důvodem je problém odlišit je od jiných trestních přečinů. V roce 2014 byla provedena studie mezi osobami ve výkonu trestu odnětí svobody (Mravčík, 2015).
 
Současny stav:

Dostupnost hazardu a zejména automatů je v České republice velmi vysoká, a to jak v porovnání s Evropou, tak i celosvětové. Pro porovnání v roce 2013 připadalo na 1 000 obyvatel průměrně 7,5 EHZ, na Slovensku to bylo 3,7 a v Rakousku pouze 0,3 EHZ na 1 000 obyvatel. Pokud se zaměříme na kraje, největší koncentrace těchto automatů je v pohraničních oblastech, konkrétně jsou to severní a západní Čechy a jih Moravy. Zvýšená dostupnost automatů je také v krajských městech a turistických centrech (Mravčík, 2014). Technická herní zařízení ( VHP a IVT) zaujímají největší podíl vložených peněz na trhu hazardními hrami (MF ČR, 2015).
 
Výsledky dotazníkového šetření u gamblerů

Toto dotazníkové šetření nám povědělo něco o tom, jací lidé jsou patologičtí hráči. Jaký byl jejich život před nástupem do herny. Jak často jednotlivé hry hráli a hlavně to, co si myslí o možném omezení a regulaci hazardního hraní.
Pokud výsledky dotazníku zobecníme, získáme průměrného gamblera. Muž okolo 30 let se základním vzděláním nebo středním bez maturity, je zaměstnaný a jeho příjem je okolo 20 000 Kč, automaty hraje více než 1x týdně a vsází 1 000 – 3 000 Kč, pokud se neovládne, prohraje více jak 25 000 Kč. Při hraní kouří a pravděpodobně pije alkohol. Lže svému okolí a je v dluzích, s velkou pravděpodobností spáchá krádež.
Díky druhé části dotazníku jsme zjistili, jaké jsou názory respondentů na zavádění určitých opatření. Polovina dotázaných by byla ochotna přijmout centrální registr hráčů. Pokud jde o limity, tak pro státní finanční limity je více jak polovina dotázaných. Pro sebeomezující finanční limity je dokonce okolo 70 % dotázaných. Při výběru částek byli respondenti velmi striktní, v případě jednodenních limitů nejvíce označili částky do 1 000 Kč, pokud se jednalo o měsíční, tam převažovali částky do 5 000 Kč. Výše částek se nijak zvláštně nelišila v situaci státních či osobních limitů.
Zajímavé výsledky nám také ukázaly jednotlivé korelace. Potvrdilo se to, že hráči mající větší příjem, sázejí větší částky. Také se potvrdilo, že ti, co dosáhli vyššího vzdělání, vsázejí více. To ale pravděpodobně souvisí se zaměstnáním. Také jsme zjistili, že vysokoškolsky vzdělaní respondenti jsou více pro přijetí registru než ti s nižším vzděláním. V porovnání prohraných částek s limity, jaké by si respondenti vybrali, se ukázalo, že ti co prohrávali malé částky, by vybrali limity podobné, ale Ti co prohráli částky větší, by již vybrali limity v takové výši, aby je omezila.
Prevence

Je určitě důležité zavést opatření, která budou problémům předcházet a ne pouze ty, které hráče omezují, až když už je tu problém. Aby byla prevence účinná, musí obsahovat systém opatření, který je koordinovaný, má více složek a hlavně je soustavný. Účinnost tohoto systému závisí na správném určení rizikových faktorů, které se podílejí na rozvoji hráčství (Mravčík, 2014).
Riziko problémového hráčství nelze zcela odstranit, ale správným nastavením preventivních opatření lze značně zmírnit, zvláště pokud se zaměříme na mládež (Williams, 2012).
Preventivní opatření mohou mít 2 podoby:
- První skupinou jsou aktivity, které mají za cíl zlepšit informovanost a ovlivnit chování hráčů tak, aby se předešlo rizikovému chování.
- Do druhé řadíme opatření, která jsou zaměřena na dostupnost hazardních her, způsob provozu a vzhled her samotných.
Nejdůležitějším faktorem při sestavování preventivních opatření je zaměřit se na správné skupiny. Zejména pak na mládež a děti.
V ČR v současné době neexistuje program národní prevence problémů, které vyplývají z hazardního hraní.
Do roku 2014 byly v této oblasti projekty ProGam.cz a program Zodpovědné hraní. Oba projekty byly celonárodní, preventivní, intervenční, vzdělávací a výzkumné programy. Cílovou skupinou byli především hráči a také personál, který v prostředí hazardních her pracuje. Programy také propagovaly podporu pomoci hráčům a její dostupnost. Tyto projekty byly realizovány o. s. Českým Institutem pro výzkum závislostí (CIAR). CIAR také pomocí tohoto projektu oslovoval obce a provozovatele. Bohužel tento projekt byl ke konci r. 2014 ukončen (Mravčík, 2014).
V internetové sféře se vyskytují soukromé projekty. Od roku 2012 mají on-line provozovatelé hazardních her v ČR povinnost na svých serverech aplikovat některá z preventivních opatření, která brání rozvoji gamblingu, jedná se o tzv. principy „zodpovědného hraní“. Často na těchto internetových portálech je možnost si i nastavit své vlastní limity.