Tisk PS PČR č. 642 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony – pozměňovací návrh týkající se § 971 odst. 4 obč. zák.


Ke dni 13. 9. 2016 byly uplatněny 4 pozměňovací návrhy k § 971 odst. 4. Je to

1.      Bod 3. komplexního pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru,

2.      Pozměňovací návrh poslankyně Heleny Válkové č. 4656 ze dne 29. 6.

3.      Pozměňovací návrh poslankyně Heleny Válkové č. 4769 ze dne 24. 8.

4.      Pozměňovací návrh poslankyně Hany Aulické Jírovcové č. 4921 ze dne 13. 9.

Všechny návrhy jsou obsahově podobné, liší se jen zpracováním. Navrhují buď úplně zrušit nynější odst. 4 v § 971 nebo ho přeformulovat.

O odebrání dítěte rodičům a o svěření tohoto dítěte do péče jinému subjektu i o změnách takové péče musí rozhodovat opatrovnický soud v jednom řízení. To vyplývá z platného znění § 971 odst. 4. V pozměňovacích návrzích se ovšem navrhuje, aby o svěření dítěte do péče konkrétního ústavu ve všech nebo ve většině případů opatrovnický soud vůbec nerozhodoval a nesměl rozhodovat, ale aby to naopak prováděl až následně a mimosoudně ředitel diagnostického ústavu správním rozhodnutím. Taková úprava by byla nepřijatelná, neboť zejména

1.      odporuje Listině základních práv a svobod (o základních právech, tedy i o poměrech rodičů a dětí v souvislosti s odebráním dítěte rodičům) musí rozhodovat pouze soud, a to soud opatrovnický; podobné formy rozhodování již v minulosti rušil jak český Ústavní soud (předběžná opatření městských úřadů v roce 1995, svěřování dětí tzv. smluvním rodinám právě ředitelem diagnostického ústavu v roce 2004), tak i Ústavní soud slovenský (mimosoudní svěřování dětí s nařízenou ústavní výchovou do předpěstounské péče rozhodnutím správního orgánu v roce 2006) a nakonec i český Parlament (správní rozhodování o předpěstounské nebo předadopční péči novým občanským zákoníkem); navrhovaná úprava nemá v platném českém právu obdobu,

2.      odpírá dětem a rodičům právo na soudní ochranu: opatrovnický soud, který nařídil ústavní výchovu a děti i rodiče zná, by rozhodnout nesměl, a to ani tehdy, kdy by sám s následným rozhodnutím ředitele diagnostického ústavu o umístění dítěte zásadně nesouhlasil; rodiče a dítě by se proti rozhodnutí o svěření dítěte do konkrétního dětského domova nebo podobného zařízení mohli odvolat nikoli k opatrovnickému soudu, ale k Ministerstvu školství, které ale ředitele diagnostických ústavů samo jmenuje do funkce, proto by jejich rozhodnutí potvrzovalo. Pak by rodiče mohli dát návrh (žalobu) k soudu, pozměňovací návrhy však neřeší ke kterému. Opatrovnický soud, který případ zná, by to zřejmě být nesměl, ale mohl by to být jak správní, tak obecný civilní soud; ani jeden poměry dítěte a jeho rodiny vůbec nezná a „péče soudu o nezletilé“ není vůbec v jeho působnosti. Mezi umístěním nebo přemístěním dítěte a rozhodnutím civilního nebo správního soudu by tak uběhl třeba rok i delší doba. To odporuje i právu dítěte podle mezinárodních úmluv na zajištění okamžitého přístupu k právní pomoci a soudu. Ředitel diagnostického ústavu by však rozhodnutím soudu, pokud by k němu vůbec došlo, nebyl nijak vázán, a bezprostředně by mohl rozhodnout o dalším přemístění dítěte a celé kolečko by se mohlo opakovat,

3.      zdůvodnění návrhů jsou nepravdivá. Ze soudních statistik vyplývá, že opatrovnické soudy o umístění a přemístění dětí mezi dětskými domovy rozhodují v naprosté většině do 3 – 6 měsíců, což je jedna z nejrychlejších rozhodovacích soudních procedur, dětské domovy a výchovné ústavy v období po nabytí účinnosti obč. zák. nebyly nikdy přeplněné (všechny typy ústavů vykazují setrvalou naplněnost v rozmezí 70 – 90%, nikdy ne 100 a více), o umožnění vzdělávání dítěte mimo ústav nemusí pak vůbec rozhodovat soud, ale dětský domov může dítěti povolit ubytování mimo zařízení, pokud studuje na střední škole atd. V naléhavých případech soud může dítě mezi ústavy přemístit předběžným opatřením, a také to soudy dělají, ovšem jen, je-li pro to důvod.

 

Aby k popsaným zásadním negativním dopadům nedošlo, je třeba při projednání tisku 642 – vládního návrhu na změnu občanského zákoníku – zamítnout všechny pozměňovací návrhy jednotlivých poslanců k vypuštění nebo úpravě § 971 odst. 4 a současně komplexní pozměňovací návrh ÚPV hlasovat bez bodu 3. (tedy navrhnout jeho vypuštění).