Trstěnická stezka – poznávací stezka v Trstěnici                 
Pojmenování "Trstěnická stezka" je pro většinu historiků nepřijatelný pojem. Dle nich jde o novodobý výraz, poprvé použitý historikem Hermenegildem Jirečkem až v 19. století pro obchodní stezku spojující Čechy s Moravou. Zde se ale tento název vztahuje k poznávací stezce po obci Trstěnice, vybudované v letech 2017 – 2018 Institutem lidového kulturního dědictví, z.s.
Samotný projekt je tvořen třemi okruhy, dá se však při nastudování mapky na prospektu, volně dostupnému na Obecním úřadu, nebo při použití mobilní aplikace absolvovat naráz celý. Stažením „Interaktivní mapy Trstěnice“ do chytrého telefonu se dozvíte i mnoho dalších informací oproti prospektu, včetně fotografií.
22 zastavení je osazeno prostými dřevěnými čtyřhrannými sloupky, kde jsou jednotlivé zajímavé objekty popsány na malých tabulkách z každé strany jiným jazykem, česky, německy, anglicky a polsky. Text je na všech totožný, fotografie je ale z každé strany jiná.
Většina zastavení se vztahuje k starobylým zemědělským usedlostem, či jejich příslušenství, ale i církevním stavbám a školám. Na některých zastaveních nás text seznámí i s dřívějším životem obyvatel na vsi.
Při cestě od Litomyšle na první dřevěný informační sloupek narazíme u silnice, na samém severním okraji obce. Je označen číslem 20 a nachází se před Sajdlovým mlýnem č.p.1. (na vedlejší fotografii).
Tento pravděpodobně nejstarší mlýn na řece Loučné zažil při zřízení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 velikou změnu. V jeho bezprostřední blízkosti totiž byla nově vytyčena státní hranice. Občané české vesnice Trstěnice se tak při cestě do okresního města Litomyšle museli na zdejším hraničním přechodu prokazovat pasem. Sousední vesnice Čistá (Litrbachy) už totiž ležela v Německé říši. V současné době je Sajdlův mlýn provozován jako hostinec.
Další zastavení č.21 je umístěno u nejstaršího statku vesnice, č.p.2, usedlosti u Vavrušků. Podle Žroutovy kroniky zde žil Vávra (Vavruška) Hudžův už v roce 1548. Spisovatelem Aloisem Jiráskem zdokumentovaný letopočet z dřevěné podstáje je z roku 1567. V současnosti je tato neobydlená kulturní památka v žalostném, dezolátním stavu.
Zastavení č.22 se nachází naopak u vzorně opraveného statku č.p. 3, u Sejkorů (Kmošků).
Poblíž Žroutova statku č.p. 41 stojí informační kůl č. 11. V textu se dozvíme o sedlákovi Josefu Žroutovi, autorovi kroniky, z které je především čerpáno v textech poznávací stezky. Žroutův rod žil na svém statku více než 350 let, což připomíná i pamětní deska nad vraty.
Na zahradě za domem ještě není pevně zabudován informační kůl č.12. Patrně to bude i z toho důvodu, že nejstarší polygonální stodola v zemi, stojící na svém místě se v současné době rekonstruuje, což popisuje i informační text. Ani přístupová cesta zatím ještě není vyřešená, takže dostat se k tomuto zastavení je v současné době poněkud obtížné.
Další zajímavý statek je Mikšíkův, zastavení č.9, u kterého je na zahradě také polygonální stodola z 17. století (č.10). Na rozdíl od Žroutovy sem byla přenesena z nedaleké Čisté a již proběhla její rekonstrukce.
Neméně zajímavá je usedlost u Jarošů,č.p.61, nazvaná na sloupku č.8 „Prosté bydlení“. Zde se mimo jiné do dnešních dnů zachoval v obytné místnosti povalový strop, tvořený obílenými smrkovými kuláči. Dendrologický posudek ho datuje do roku 1664.   
Možná ale nejznámější je č.p. 103, statek u Benešů, zvaný Vojnarka. Zde se odehrál skutečný příběh, později zpracovaný Aloisem Jiráskem do známé divadelní hry. Informační sloupek č.2, který o tom informuje se nachází před kapličkou, která patří k této usedlosti.
Další církevní stavbou na stezce u zastavení č.5 je dominanta obce gotický kostel Nalezení sv. Kříže,vybudovaný už ve 14.století. V této nejstarší stavbě Trstěnice je uchováván smírčí kříž, původně umístěný u cesty v jižní části obce. Byl zde vybudovaný v roce 1746 na památku mladého děvčete zabitého bleskem.
Jiná kaplička se nachází u zastavení č.19. Ruhlova kaplička u č.p.138 byla zbudována statkářem Vavruškou v roce 1900, na památku jediné předčasně zemřelé dcery.
Stezka má i dvě zastavení u škol. Stará škola, č.p. 172 byla postavena v roce 1866 je u zastavení č.4. V současnosti slouží rekreačnímu bydlení. Nová škola, č.p. 175 je u zastavení č.1 a ani ta již svému původnímu účelu neslouží. V pečlivě opraveném objektu jsou nyní kanceláře zemědělského družstva.
Zastavení č.7 je u Myslivcovy lípy, památného, chráněného, přes 200 let starého stromu, kde si ale text na informační tabulce všímá oblékání lidí na Litomyšlsku v minulých stoletích.
Tématu pomístních jmen a názvů v obci se zase zabývá text na zastavení č. 14 u studánky a máchadla Dupalka.
 
Škoda jen, že si naučná stezka více nevšímá dalších vodních zdrojů, které by jistě stály za další zastavení. Motyčkova studánka, Lázeňský pramen nebo i rumpálová studna u č.p. 32, u Čermáků mají také svoji historii.
Informační kůl by si zasloužila i jedinečnost, která se nenachází nikde jinde v zemi - Kaplička vlčí oběti. Poblíž statku u Zavřelů, čp. 101, byla původně součástí kamenné zahradní zdi. Nyní po jejím odstranění stojí samostatně v zahradě za drátěným plotem. Vybudována byla na památku děvčete usmrceného vlkem. Tato příhoda se zachovala bohužel jen v ústním podání, jakékoliv písemné informace o ní nebyly dohledány. Naivní obrázek této události nacházející se ve výklenku kapličky byl údajně vytvořen kronikářovým synem Janem Žroutem.
Jedno zastavení  s příslušným textem by nemuselo chybět i osobnostech, které přispěly k povědomosti o výše zmíněných informacích. Kroniky Josefa Žrouta, Adolfa Hurycha, zakladatele novodobých Dožínek a divadelního spolku, texty Jana Flídra nebo fota Josefa Sotony byly hlavním zdrojem materiálů pomáhající vzniknout tomuto nevšednímu projektu, který jistě udělá radost každému milovníku historie.

Vomáčka Petr, vomacka.p@atlas.cz